Belgický premiér Charles Michel oznámil předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi, že se Belgie prozatím nemůže připojit k obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Kanadou. Fakticky to pravděpodobně neznamená krach této úmluvy, ale pouze její odložení v čase do doby, než se do textu podaří zakomponovat další výjimky z výjimek odpovídající (v tomto případě) belgickým zájmům.

Ukazuje se tak, že Václav Klaus má pravdu říká-li, že podobné dohody nejsou dohodami o volném obchodu, ale o výjimkách z volného obchodu.

Belgičané, a nejen oni, potvrzují, že evropským institucím nevěří, že nevěří jejich schopnostem a „čistým“ úmyslům, že vzdálené a nesrozumitelné vyjednávání neznámých úředníků občané členských států odmítají. Národní politické reprezentace, oprávněně sledující zájmy svých občanů, dokazují, že žádná bájná a oslavovaná evropská jednota neexistuje, neboť zájmy států jsou přirozeně odlišné už proto, že ony státy jsou odlišné: hospodářsky i sociálně.

Další nerespektování této skutečnosti a umělé vynucování jednotných postojů povede k dalšímu vyostřování vztahů uvnitř již beztak vnitřně rozvrácené EU.

Ivo Strejček